„Kabelka“ opustil hokejový svět a na Kladně otevřel restauraci
Pětkrát vyhrál titul mistra světa, nad hlavou držel Stanley Cup, na svém kontě má i olympijskou medaili. František Kaberle junior přezdívaný „Kabelka“ má za sebou skvělou kariéru, během níž deset let působil i v zámořské NHL. Na rozdíl od svého bratra, který má v Torontu rodinu, se po skončení kariéry vrátil do vlasti. Aktuálně má za sebou pořádně nabitý rok plný změn: V rodném Kladně rozjel v závěru roku provoz restaurace Kozlovna U Kabelky a v srpnu se přestěhoval do nového domu, který postavila společnost Guzman..
Výjimečná hokejová rodina šampiónů
Pět titulů světového šampióna je mimořádná porce, a to i v zemi hokeji zaslíbené. Který ze zlatých turnajů vám nejvíce utkvěl v paměti?
Na všechny mám skvělé vzpomínky, ty reprezentační akce byly vždy parádní. Nejvíce vzpomínám na první a páté zlato – obě jsme získali ve Vídni a ten druhý titul navíc po boku bráchy. Já ale nejsem moc typ člověka, který by se přehraboval v minulosti. Byly to pěkné časy, ale už je všechno pryč, koukám do budoucna.
V hokejovém světě jste výjimečná rodina. Mistrem světa byl váš otec František i bratr Tomáš, společná sbírka medailí je pořádně bohatá. Došlo uvnitř rodiny i na špičkování, kdo z vás je na tom – co se týče trofejí – nejlépe?
No občas se to doma samozřejmě probíralo, hlavně po mém prvním titulu mistra světa, kdy táta říkal, že ještě musím máknout, abych ho vyrovnal s jeho dvěma zlaty. Ale když přicházely další tituly, už o tom mlčel a občas jsem se naopak ozval trochu já. Teď když se sejdeme, tak spíš řešíme rodinné věci.
Tomáš žije trvale v Kanadě. Vídáte se často?
Bratr má v Torontu rodinu, takže do Čech jezdí pouze na část léta. Teď se ale uvidíme i v dubnu, kdy mu bude čtyřicet a jsme zváni na oslavu. To se docela těšíme.
Zůstal bratr v nějaké pozici u hokeje?
Pokud vím, tak k hokeji se začal vracet až nyní, kdy začal jeho syn také hrát a on chodí s jeho týmem na tréninky.
Jdou v rodinných sportovních šlépějích i vaše dvě dcery?
Sportují od mala, ale nevěnují se žádné disciplíně vrcholově. Jedna hrála tenis, golf a beachvolejbal, druhá tancuje a ráda maluje. Každá je trochu jiná a své koníčky si vybírají podle sebe.
Zlato z Nagana chybí, ale hořkost necítí
Jak moc vás mrzí, že jste nebyl u toho, když česká reprezentace vyhrála olympijský turnaj v Naganu? V nominaci pro turnaj jste se dostal mezi náhradníky a turnaje v předchozích i dalších letech jste hrál.
Byl to paradoxně jediný turnaj, který jsem za celá léta vynechal. Nevzpomínám na to ale s žádnou hořkostí. Před nominací mi tehdy nevyšel prosincový turnaj v Moskvě a trenéři se prostě rozhodli jinak, na výběr měli z velkého množství výborných hráčů. Měl jsem dlouhou kariéru, netrpěl na zranění, zažil spoustu jiných pěkných turnajů.
V NHL jste prošel třemi týmy a také třemi různými městy. Jak rozdílný byl život v Los Angeles, Atlantě a Carolině, kde jste strávil čtyři sezóny a slavil i vítězství ve Stanley Cupu?
V Los Angeles jsem sbíral první starty v soutěži, ale nedohrál ani celou sezónu. Ovšem ve městě se mi líbilo, vedli jsme tam hodně společenský život, byla tam – i mimo hokejový klub – spousta Čechů a Slováků. Atlanta byla zase výjimečná tím, že nás bylo v týmu snad osm z bývalého Československa najednou, takže o dobrou náladu nebyla nouze. V Carolině už jsme vedli s dětmi více rodinný život, pro který bylo menší město ideální. A samozřejmě tam přišel i můj největší klubový úspěch, na což se tam bude dlouho vzpomínat.
Dostanete se někdy na návštěvu těchto tří míst?
Do Ameriky se dostanu poměrně často, protože mám stále dům na Floridě. Ale právě proto spíše zamířím tam za odpočinkem. Předloni mě zvali do Caroliny na oslavu desetiletého triumfu v NHL, ale nevyhovovalo mně to termínově.
Po návratu jste odehrál ještě tři sezóny v české extralize. Největší úspěch jste si ale připsal ještě před odchodem za oceán, kdy jste s Kladnem získal bronz. Mrzí vás, že český titul nemáte ve své jinak bohaté sbírce trofejí?
S Kladnem jsme na to tehdy asi měli, to mě mrzelo. Byli jsme sice mladí, ale řádila tu Blue Line [útočné trio Procházka, Patera, Vejvoda, pozn. red.], měli jsme dobrý tým. Dva bronzy jsem získal i s Pardubicemi a s Plzní po návratu do Česka. Paradoxně oba kluby získaly titul vždy hned další sezónu po mém odchodu.
Po ukončení kariéry jste ještě působil chvíli také jako trenér na Kladně, ale hokej jste nakonec definitivně opustil. Prozradíte nám důvody?
Trenérská práce mě fakt hodně bavila, a měli jsme navíc výbornou partu. Jenže já časem zjistil, že svůj život už nechci podřizovat hokejovému kalendáři. Chtěl jsem mít čas na to, abych vyrazil na hory nebo si odpočinul u moře. A navíc jsem si uvědomoval, že pokud bych u trénování zůstal, tak bych začal vést možná ještě víc kočovný život než jako hráč. A mně se už nechtělo bydlet chvíli na Moravě, chvíli na západu Čech, chvíli zase jinde…
Stačil jste v letošní sezóně nějaké zápasy Kladna vidět na vlastní oči? Jak vidíte budoucnost klubu svého srdce?
Pouze dvakrát, kvůli mé současné práci to není jednoduché skloubit. Tým se začal budovat jinak, s perspektivou dalších sezón, a tak se můžeme brzy dočkat návratu do extraligy, kam patří. Pokud by to nevyšlo letos, bude k tomu podle mě blízko v příštím roce.
Nyní je u vás sport na vedlejší koleji?
Já mám hodně rád kolo, jak silniční, tak horské. V zimě to sportování trochu šidím, ale na dovolené počátkem roku jsme u moře s přítelkyní alespoň chodili běhat. Rád si zahraju tenis, ale na ten dojde nejvíc při návštěvě bráchy – to jsou vyrovnané mače, po kterých si sedneme na pivko, to mám rád.
Na Kladně je dobře: Nové podnikání a bydlení poblíž
Za oceánem jste strávil s přerušením během roční stávky celé NHL deset let. A skoro stejně dlouho už jste zase doma nazpět. Zvyknul jste si rychle na české reálie?
Já se domů vždy moc rád vracel, jsem na Kladně spokojený. Máme blízko Prahu, najdu zde všechno, co potřebuju. A když už si chci vyčistit hlavu, tak vyrazím právě na Floridu nebo někam do tepla k moři. Dlouhodobě mi tu však nic nechybí.
Takže nakonec vám přišlo příhodné zde otevřít i restauraci.
Je to tak. Mám rád pivo, zajímá mě vše kolem jeho ošetřování, celá pivní kultura. Jenže za dobrým pivem a jídlem jsem vždy jezdil hlavně do Prahy, a tak jsem začal uvažovat, že bych něco takového nabídl i na Kladně. V té době jsem byl na návštěvě u kamaráda, který provozuje také Kozlovnu v Mariánských Lázních, a ten koncept mě zaujal. No a tak jsem se do toho také pustil a v polovině listopadu loňského roku otevřel svoji restauraci „Kozlovna U Kabelky“.
Jak jste zatím spokojený? Našli si zákazníci novou restauraci rychle?
Zatím jsme moc spokojení. Chytili jsme předvánoční období plné firemních večírků a lidé jsou nám věrní i letos; přes víkendy takřka nedokážeme vyhovět všem rezervacím. Plná hospoda mě těší, kéž by to zůstalo. Je to o každodenní práci, která mě ale zatím moc baví.
Abyste toho neměl loni málo, tak jste se vedle budování restaurace vrhnul i na stavbu domu. Kde jste bral inspiraci – v Americe?
Už jeden dům jsme postavili s mojí první manželkou. Od té doby se ale hodně ve stavebnictví změnilo – jsou jiné materiály a jiné možnosti. V Americe, a především na Floridě se mně domy moc nelíbí, ty by se k nám na vesnici ani nehodily. Ale narazil jsem na nabídku společnosti Guzman, která mě zaujala jak typovými návrhy, tak samozřejmě rychlostí stavby.
Což pro vás asi bylo v době přípravy nové restaurace klíčové…
Na celé výstavbě bylo nejdelší to běhání po úřadech, než se nám podařilo sehnat všechna povolení. Na jaře jsme udělali základovou desku a v srpnu jsme se stěhovali, což o rychlosti výstavby svědčí nejlépe. A od podzimu tam s přítelkyní Bárou bydlíme, jsme spokojení.
KDO JE FRANTIŠEK KABERLE MLADŠÍ
hokejový internacionál
věk: 44 let
rodina:
otec František Kaberle (2× hokejový mistr světa)
bratr Tomáš Kaberle (1× hokejový mistr světa)
rozvedený, dcery Vanessa a Francesca
Největší úspěchy:
Mistrovství světa – 5× mistr světa
Olympijské hry – bronz (2006, Turín)
NHL – 1× vítěz Stanley Cupu (2006)
Kluby:
Poldi/HC Kladno (1991–95, 2004–05, 2009–10)
MODO/Švéd. (1995–99)
Los Angeles/NHL (1999–2000)
Atlanta/NHL (1999–2004)
Carolina/NHL (2005–09)
Pardubice (2010–11)
Plzeň (2011–12)
