Když děti odešly, zatoužili po menším domě. Teď jsou spokojení

„O náročné údržbě ani nemluvě. Vždyť jenom oken tam bylo devatenáct,“ rozpřáhla ruce paní Žilková, když vzpomínala na okamžik, kdy se spolu s partnerem rozhodli postavit si menší dům na nové parcele.
Nejprve samozřejmě sháněli pozemek. Hledali v obci, kde bydleli předtím, tam ale vhodná parcela nebyla k mání. Tak rozšířili hledání i do dalších vesnic. Nakonec si vybrali Doksy, které jim vyhovují jak díky dobrému dopravnímu spojení do Prahy i Kladna, tak i kvůli okolní přírodě.
„Jsou perfektně umístěné – pražské autobusy sem jezdí pořád, k metru na Zličín dojedete za necelou půlhodinku. Navíc všude okolo jsou lesy a spousta cyklostezek,“ libovali si.

Zima na nohy? To už je minulost

Pozemek koupili v srpnu 2015 a nechtěli na nic čekat. Co nej­ dříve chtěli bydlet ve vlastním. I z toho důvodu pro ně byly zajímavé dřevostavby. Paní Žilková ale přidala ještě další důvod. „Ve zděném domě, kde jsme bydleli dřív, mi byla pořád zima od nohou. Firmy nabízející dřevostavby nám říkaly, že v nich je pocitově pořád teplo, což byl alespoň pro mě ten hlavní, rozhodující faktor,“ uvedla.
Po zimě, kterou v novém domě strá­vila, už mohla říci, že to nebyl výmysl.

„Potvrdilo se to, zima tu opravdu neby­ la ani během velkých lednových mra­zů. Dokonce i když jsme přes vánoční svátky na pár dní odjeli a ztlumili to­ pení, nevrátili jsme se do promrzlého domu. Brzy po zatopení tu bylo příjem­ně,“ řekla s tím, že nyní je pro ni také mnohem příjemnější např. pobývat v koupelně po sprchování. „Ve zděném domě bylo chladno prakticky neustále. Museli jsme mít všude koberce, pořád jsme si také přitápěli krbem. Teď máme krb spíše jen pro vytvoření vhodné atmosféry,“ usmála se paní domu.

Zalíbily se jim dispozice vzorového domu

Její partner pak přiblížil, jak vybírali nový dům. „Objížděli jsme jednotlivé vzorové domy v okolí a zjistili jsme, že kousek od nás v Dolanech je taky jeden. Zajeli jsme se na něj tedy podívat a na první pohled se nám zalíbily jeho dispozice,“ řekl pan Polák.

Středobodem vzorového domu, který najdete jen pár met­rů od sídla společnosti Guzman, je velký obývací pokoj, který doplňují samostatné malé pokoje. „To bylo přesně něco pro nás – obývák je prostor, kde trávíme čas s rodinou, když při­ jedou na návštěvu synové s partnerkami. Chtěli jsme ho vel­ký a prostorný, abychom se do něj všichni vešli. Další menší pokoje jsou pak ideální na přespání,“ doplnil.

Přestože jim vzorový dům hned padl do oka, nějaké úpra­vy přece jen udělali. „Zvětšovali jsme garáž, protože máme větší auto a potřebovali jsme kolem něj bez problémů chodit. Upravovali jsme také dva zadní pokoje – v jednom z nich spí syn, který k nám jezdí častěji, ten druhý máme jako pokoj pro hosty. Aby v nich bylo více prostoru, posunovali jsme příčku. A ještě jsme dělali jednu malinkou úpravu v ložnici, kde byl výklenek, který jsme nechtěli,“ popsala paní Žilková.

Samotnou stavbu neviděli, byli na dovolené

Smlouvu na stavbu domu podepsali pár týdnů po prázdni­nách a rychle začali dávat dohromady papíry pro stavební povolení. Ještě v zimě následujícího roku o něj zažádali, v dubnu ho měli v rukou a pak už šlo vše jako po drátkách.
„Základová deska vznikla koncem května, stavět se začalo v polovině července,“ vzpomínal pan Polák.

Samotnou montáž dřevostavby, kdy k pozemku přijíždějí kamiony s jednotlivými dílci a kompletní dům pak vyroste řemeslníkům pod rukama během několika dnů, na vlastní oči neviděli.
„Byli jsme bohužel na dovolené. Trošku nás mrzelo, že jsme to nemohli vidět, protože to muselo být určitě zajímavé. Na druhou stranu jsme měli krásnou do­volenou,“ usmála se paní Žilková.
„Nemáme ani fotodoku­mentaci od sousedů. Sice si na to chtěli přivstat, aby všechno viděli, ale to se nakonec nepovedlo. Když se probudi­li, velká část domu už stála,“ usmála se paní Žilková.

Nový dům jako cíl procházek

Jakmile dům stál a pokračovaly do­ končovací práce okolo něj a dolaďová­ ní detailů v interiéru, byl pro ně cílem vycházek. „Z bývalého domu jsme to sem měli zhruba půlhodinku, takže jsme se sem často zašli podívat a pak se zastavili v hospůdce na pivko. Byl to příjemný program. Navíc nás tu řeme­slníci vždy uvítali, vzali dovnitř a uká­zali, na čem dělají.“

Zákazníci společnosti Guzman si často pochvalují ukázkový přístup ře­meslníků, kteří i v průběhu stavby do­kážou na základě svých dlouholetých zkušeností poradit lidem s drobnými úpravami oproti projektu. „To jsou věci, které při plánování nedomyslíte. My jsme si třeba ve vzorkovně vybrali vanu, ale nedošlo nám, že v ní budeme ležet tak, že budeme mít baterii přímo u hlavy. Instalatéři si toho ale všimli a zařídili to. Zaplaťpánbůh za takový přístup – jsou firmy, které udělají jen to, co je nasmlouvané, a s tím už nehnou ani o píď,“ vyprávěla paní Žilková.

Podobných věcí musí noví majite­lé při zařizování domu řešit opravdu hodně. Prvky do interiéru a exteriéru se vybírají ve vzorkovně, kde lidé tráví celý den a jdou postupně krok za kro­ kem. Během náročného „vzorkování“ se tak může stát, že jejich pozornosti občas něco unikne. Firma Guzman ale dodává dům jako službu a zakládá si na tom, aby byl klient s konečnou podobou nového bydlení maximálně spokojený.

Místní byli překvapení čistotou na stavbě

V Doksech jsou na výstavbu zvyklí. Hned na několika koncích obce totiž vyrůstají nové rodinné domy, jak zděné, tak dřevostavby. Místní jsou proto zvyklí na ledacos, přesto i je občas může něco překvapit. Loni to byl právě přístup řemeslníků z firmy Guzman, kteří stavěli bungalov pana Poláka a paní Žilkové.

„Když jsme tu již bydleli a zedníci ještě dokončovali dlažbu okolo domu, tak jsme měli každý den možnost pozorovat, jak se na stavbě chovají. Byli jsme nadšení, že vždy večer po práci popadli smetáky a pečlivě po sobě všechno uklidili. A to včetně silnice,“ popsala paní Žilková. „Mysleli jsme, že si toho místní ani nevšimli, ale oni to dobře viděli. To, co ukázal Guzman, tu prý na žádném staveništi nikdy dřív neviděli,“ doplnila.

Už nechtěli žádné schody

Výhodou paní Žilkové a pana Poláka bylo, že předtím byd­leli v domě a dobře věděli, co potřebují, co chtějí v novém domě jinak.
„Chtěl jsem mít například dobrý přístup k oka­pům a na střechu, což byl v předchozím domě problém. Pak bylo obtížné dostat se k prasklé tašce apod. Bungalov je v tomhle ideální,“ řekl majitel domu. A jeho partnerka do­dala:
„Já jsem zase měla před třemi roky úraz kolene a kvůli tomu se mi špatně chodilo po schodech. Bála jsem se, že upadnu. Teď bydlíme v jedné rovině, což je skvělé.“

Mnohem jednodušší než dříve je pro ně nejen pohyb po domě, ale i přecházení z domu na zahradu.
„Ve starém domě jsme museli sejít po schodech do sklepa, a pak vyjít na za­ hradu nebo na terasu. A teď si představte, že takhle jdete s tácem plným šálků s kávou… Nyní máme krásný přístup na terasu a zahradu rovnou z obývacího pokoje,“ pochvalovala si paní Žilková.

Nejraději jsou v kuchyni a koupelně

Jejím nejoblíbenějším místem v celém domě je pracovní pult v kuchyni.
„Dříve jsem při vaření neviděla na společnost, dnes si s nimi můžu povídat. To je příjemné. Navíc nemusím běhat s talíři přes půl baráku. Jednoduše podám jídlo přes pult přímo k jídelnímu stolu,“ uvedla. A její partner? „Ten je nejradši v koupelně,“ usmála se.

Možná trochu překvapivě nezmínili krb, který je jedno­ značnou dominantou obývacího pokoje. „Samozřejmě že je příjemné ho mít. Ostatně kdo by se rád nedíval do plame­nů? Teď ho máme kvůli vytvoření příjemné atmosféry – už si s ním nemusíme přitápět, jako jsme to dělali v původním domě,“ uvedli s tím, že to platilo i letos v lednu, který byl podle statistik meteorologů vůbec nejmrazivější za několik posledních dekád.